Zdravím vás z chladného severu!
Nebo spíše “chladného”? Počasí v Norsku jsem se bála jako čert kříže, ale nakonec tu není o nic hůře než v České republice. Pokud tedy nepočítám chumelenici, která nás zde v neděli přivítala a byla lehounce nepříjemná (během chvilky z nás byli sněhuláci a make-up byl vyvítekde). Do Norska jsem se pojistila novou, pěkně teploučkou a pěkně drahou bundou, takže až na chodidla (jelikož zimní vegan boty, co by se mi líbili prostě neexistují) a ruce (nová kérka na hřbetu bolí a nedovolí jakékoliv zasunutí do rukavic či kapsy) nijak zvlášť nemrznu. A co že já, zimomřivý teplíčkomil, jel na dovolenou zrovna do Norska? No, neboť mě lákala zdejší příroda a přístavy a hlavně jsem již několikrát cestoval přítel, který mi takovýto krásný výletek nabídl jako vánoční dárek. A to se neodmítá.
V neděli dopoledne jsem vyrazili na letiště. Už jsem pár let neletěla a létání miluji, takže jsem se strašně těšila. První let do Bergenu trval dvě hodiny a během jeho druhé poloviny se nám naskytla nádherná podívaná na norské fjordy. Let do Trondheimu byl obdobný, jen už bylo vidět více civilizace a méně drsné přírody. Na obou letištích mě kontrolovali kvůli výbušninám a bylo mi řečeno, že nevypadám jako typická Češka. V Praze mě to nerozhodilo, ale v Bergenu jsem měla trochu strach, aby byl vzorek čistý 😀
Kolem půl čtvrté jsme přistály v Trondheimu, vzali kufry a jeli autobusem přímo do centra (při platbě jízdenky jsem poprvé pocítila výši cen v Norsku :D), kde se měl nacházet náš hotel. Zde nás přepadla ona příjemná vánice, takže večerní procházka po městě se nekonala. Tom mi akorát ukázal tetovací studio, kde bude pracovat, bistro s nejlepšími burgery, supermarket a dva bary a mazali jsme na hotel. Tam jsme se přecpali těstovinovým salátem a zeleninou z bufetu a šli spát.
Druhý den jsme po snídani oba celý den pracovali – Tom ve studiu, já na hotelu. Večer jsme zašli na burger do Hagenu a spolu s Tomovo kolegy na pár zlatavých kousků do zdejšího baru. Jedna věc se Norům nedá upřít – jsou strašně, ale strašně vysmátí. Což je překvapivé, když si je představujeme spíše opačně díky zdejšímu počasí. Též jsou velmi přátelští a milí. No proti Čechům fakt bájo 🙂
Dnes jsme též pracovali, odpoledne šli na procházku po městě a poté prozkoumali s jedním párem supermarket pro společné večerní vaření, jenž je v plánu. Nejdřív nás chtěli pozvat na večeři a uvařit sami, avšak po zjištění našich stravovacích návyků usoudili, že vařit budeme raději my 😀 Respektive já, když jsem ten chef, z čehož jsem měla trochu vítr, ale nakonec jsme vybrali Tomovo oblíbené jídlo, tak budeme vařit společně. Chvíli to vypadalo, že z naší vymyšlené smetanové Itálie nic nebude, jelikož jsme nemohli v supermarketu najít lahůdkové droždí, ale zdravá výživa nás zachránila! Vypadá jinak než to naše české, ale chutná skvěle, tak se snad jídlo povede. Byla jsem překvapená, že v supermarketu v pohodě seženete veganská mléka, smetany i jogurty a v jednom zdravém obchůdku mají i majonézy, nugety, čokolády a další vege mňamky. Před nějakou dobou jsem totiž dělala jídelníček jedné klientce, co žije v Norsku a říkala, že se tady toho nedá moc sehnat a stejnou zkušenost měl i přítel, když se na hostovačce v jiném městečku snažil koupit tofu a nikdo v obchodě nevěděl, co to je. Tak aspoň, že v Trodheimu je situace o něco lepší.
No, čas již pokročil, musím se jít připravit na večeři. Tak držte palce, ať masožroutům chutná! 🙂
Tagy : dewii
